Naše cesta

Jen pár dní po útoku ruských vojsk na Ukrajinu jsme se já, Veronika Hilská, a Martin Kroh rozhodli otevřít prostory bývalého hostelu SK Meteor ukrajinským uprchlíkům. Ubytovna, která byla dva roky zavřená, potřebovala okamžitě zprovoznit. S tím nám pomohli především děti a jejich kamarádi z gymnázia a během víkendu bylo provizorium připravené. Na základní potřeby, jako plyn, vodu a elektřinu, jsme se složili s kamarády.

Díky inzerci na sociálních sítích se věci začaly rychle hýbat. První rodina dorazila v úterý 1. března 2022. Miroslav, Miroslava a jejich tři dcerky.

Uprchlíci přijížděli v panice a vyčerpaní, často v dodávkách řízených dobrovolníky. Dům byl brzy plný dětí, které si hrály na chodbách. Pro reportáž BBC jsem nahrávala příběhy prvních příchozích na diktafon, jejich vyprávění bylo často velmi emotivní. Všichni jsme se společně scházeli ráno v kuchyňce na kávu a probírali nové zprávy z Ukrajiny, často v nevěřícím šoku.

Jádro organizačního týmu doplnily trenérky volejbalu Zuzka a Anička a takto ve čtyřech, společně s ukrajinskými tlumočníky a desítkami dobrovolníků, jsme zajišťovali plynulý chod zařízení. Po několika dnech jsme museli kvůli nedostatečné kapacitě začít odmítat nové zájemce, bydlelo zde až 107 osob. Rozhodli jsme se využít každou místnost, tělocvična se stala skladem humanitární pomoci. Na recepci se střídali dobrovolníci, kteří tlumočili, vyklízeli, malovali, stěhovali.

Založili jsme neziskovou organizaci Meteor pro Ukrajinu jako samostatný právní subjekt. A založili jsme transparentní účet.

Pomoc přicházela ze všech stran. Lidé přiváželi potraviny, oblečení a nábytek, které jsme poptávali prostřednictvím sociálních sítí. Místní pekárny a restaurace nám pravidelně posílaly pečivo a teplá jídla. Na transparentní účet přicházely příspěvky od dárců na pokrytí nákladů na energie, především na plyn. Několik firem nám poskytlo sponzorské dary, které nám umožnily fungovat do konce topné sezóny.

Bez předchozích zkušeností s válkou a migranty jsme čelili chaosu a vyčerpání. Ukrajinští uprchlíci se vyznačovali statečností a vděčností, pomáhali nám a děkovali za vše. Postupně jsme vytvořili samosprávu z řad ubytovaných a začali s nimi pracovat jako s komunitou. Dům byl plný dětí, které potřebovaly zabavit a integrovat do nového prostředí. Organizovali jsme pro ně pravidelné cvičení, výuku českého jazyka a další činnosti. Začala také spolupráce se sociálními pracovníky ze Sananim, kteří poskytovali podporu v oblasti hledání práce, výuky češtiny a řešení zdravotních potíží.

Zároveň jsme začali nabízet psychologickou podporu, která nebyla pro mnohé klienty z Ukrajiny obvyklá. Postupně se učili, jak se vypořádat se stresem nebo jak s dětmi mluvit o válce.

Seznamovali jsme se, zjišťovali potřeby klientů. Dětí byl plný dům, zřídili jsme místnost pro ty, které se vzdělávaly on-line z Ukrajiny. Museli jsme je ale víc zaměstnat, vzít z hostelu poznávat nová místa, do kina na ukrajinskou pohádku, udělat jim pravidelné cvičení v Sokole a začít je učit česky. Díky podpoře ERV jsme organizovali akce pro děti a maminky. Tyto akce přinesly radost a úlevu do jejich životů a umožnily jim na chvíli zapomenout na těžkosti, které všichni zažili.

Naším cílem bylo zaměřit se na péči o děti, osamělé matky a seniory. Rodiny s muži byly ubytovávány jen výjimečně a dočasně. Sponzorské dary nám poskytly jistotu na další měsíce a umožnily nám pokračovat v poskytování ubytování a podpory. V říjnu už ale zdroje nebyly a řešili jsme, co má být dalším krokem.

Podařilo se nám s Magistrátem hlavního města Prahy uzavřít smlouvu a být vnímáni jako partnerská ubytovna, to nám poskytlo stabilitu na další období. Tento krok byl zásadní také pro profesionalizaci našeho týmu a zajištění stabilní psychosociální podpory pro naše ubytované. Získali jsme čas „nadechnout se.“

Pracovali jsme dál, zejména ve zlepšování prostředí ubytovny a jejího okolí. Do brigád a společné práce se spolu s našimi klienty zapojili i lidé z Kanadské ambasády. Pokračovali jsme v podpoře výuky českého jazyka, pořádání akcí a pomoci při hledání nového bydlení. Úspěchem bylo, když někteří klienti odcházeli budovat své nové domovy v ČR, protože už dokázali uhradit vysoké kauce za pronájmy. Jiní se ale vraceli zpět na Ukrajinu, často do oblastí zasažených válkou. O některých už vůbec nevíme.

Zahájili jsme přípravy na přechod na sociální službu a nadále pokračovali ve zlepšování prostředí ubytovny. Chystali jsme se na změny legislativy, kdy od srpna 2024 skončila podpora partnerských ubytoven ze strany státu. To znamená, že od 1. září 2024 si klienti musí část ubytování a služeb hradit sami a stát peníze na tuto podporu vyplácí přímo jim. Začali jsme úzce spolupracovat s OPU a jejich týmem sociálních pracovníků, abychom klienty na tyto změny připravili a pomohli jim s administrativou. Současně jsme začali hledat další zdroje financování naší práce, protože tato podpora na provoz nestačí.

S přechodem na nové financování jsme změnili název naší organizace na „Zastávka Meteor“ a rozšířili naše služby. Zaměřujeme se na klienty s motivací najít si práci a postavit se na vlastní nohy. Plánujeme rozšíření služeb i pro další zranitelné skupiny, včetně osamělých rodičů s dětmi.